Pěšky

Rádi bychom Vás informovali o kulaté oslavě narozenin jedné z našich nejvýznamnějších technických památek.

Čeká nás jesenicky nejznámější hřeben táhnoucí se od Šeráku přes Keprník a Červenohorské sedlo až do klečí pod Pradědem, kde jsme objevili původní červeně značenou stezku.

Víceméně pro upokojení sportovní duše si vystoupáme na mlhou přikrytý ranní Praděd a pak už se vydáme krásnou cestou podél Bílé Opavy do Karlovy Studánky.

Po dvou letech navazujeme na vandrovací seriál, který začal v Orlických horách a končit bude teprve tehdy, až obejdeme celé krásné Čechy. Narozdíl od té první série dílů jsme ale strávili tři dny na cestě bez použití přibližováků, i když jedna lanovka nás už málem zlákala... Vandr 2012 zahajujeme v Králíkách, místě, ve kterém jsme už byli, ale jehož atmosféru jsme si chtěli zažít znovu.

Ranní zhodnocení stavu: Hlad – trošku, chuť na borůvky – trvá, bolest nohou – trošku, těšení se na další cestu – veliké, těšení se na nezbořenou a funkční chatu Paprsek – dost... Dnes máme před sebou cestu více méně podél hranice na Ramzovou.

Marie Löwy /

Má okna k Žihelskému lesu /

V očích má slunce /

Když do něj zapadá /

(Petr Linhart)

Vzhledem k tomu, že jsem ze sebe dneska celý den trousil krasová moudra, ale zato mi bylo důrazně zapovězeno zpívat poté, co jsem radostně zahumlal, že "Kačák hučí jak Mississippi", pojmu to trochu hudebně. Místy s doprovodem, místy jenom textově, ne všechno je na Youtube.

Víkendová akce u kamarádů na chalupě. Příjezd v pátek do jasné, jinovatkové zimy, která je přes den ještě barevným podzimem. Tma chodí brzo, jabka ještě visí na jabloních, ale advent už je na obzoru.

Dvacetikilometrový výlet v Jizerkách, ze Smědavy s občerstvením na Knajpě a parádními výhledy z Černé hory a Sněžných věžiček.

Z Toužimi do Rabštejna a po okolí...

Původně jsem tam chtěl páchat všelijakou etnografii, ale protože bylo dost deštivo a lidí málo, etnografíroval jsem přiloženým diktafonem zcela paďoursky do elektrocancáku sám sebe. Následující text je tedy přímým přepisem poznámek z terénu...

Nejdřív se měla jet Ohře. Pak Ploučnice, následně Vltava a nakonec definitivně Ploučnice. Zápis z jedné starší vody.

První vrchy Českého středohoří na sever od Loun jsou zvláštní a nezaměnitelné. Ještě netvoří horské pásmo, spíš jde o jednotlivé homole a bochníky, které se zvedají z rovinaté krajiny.

Za starými lomy do okolí Lipnice. Trasa na mapě je v lesích jen odhadem.

Tentokrát s partou airlinerů kolem Anabel, kteří byli před časem spolu v Černobylu a ku příležitosti pražské sleziny si chtěli udělat nějaký nostalgický výlet. Akce domluvená na Okounu byla nakonec velice mezinárodní - dva Češi, jeden Němec, dva Skoti a Jim from Texas. Já jsem tam byl coby domorodý guide.