Vlakem jsme kolem Třebaně (Zadní i Hlásné) dojeli do Srbska a pokračovali po břehu k Alkazaru. Můj návrh vystoupat nahoru a pozřít na staroslavný Tetín byl zvážen a následně zamítnut, ne každá keška za to prý stojí. Ale nevadí, otočili jsme to zpátky ke Kačáku (to je ta Mississippi) a došli do Svatého Jana. Zajímavé je, že Hutka, když nazpívával Sušila, v písni "Růže nad Svatým Janem", interpretoval "kamínek bílý a v něm klášter vymalovaný" tak nějak zvysoka jako nalezení celého světa v kamínku pod nohama; je to působivá interpretace a klidně platná, ale vždycky mi vrtalo hlavou, zda ten bílý kamínek nemůže být souběžně prostě i vzpomínka na Svatojánskou skálu a celý tenhle posvátný areál. Z vyhlídky jsme zamířili na Barbus, k němuž žádný hudební doprovod nemám (a to je chyba, Martine) a pak dál k Americe. Cestou samozřejmě došlo i na Hagena a líčení slavných dávných aktivit Specialistů, CMA a dalších. Na konci samozřejmě usednem, popijem u Karlova Týna, kde mimochodem díky početné rodině Jičínských zřejmě leží na hřbitůvku skoro tolik osobností českého průmyslu a obchodu, jako třeba u Nového Jáchymova.