Honza Pohunek

Marie Löwy /

Má okna k Žihelskému lesu /

V očích má slunce /

Když do něj zapadá /

(Petr Linhart)

Vzhledem k tomu, že jsem ze sebe dneska celý den trousil krasová moudra, ale zato mi bylo důrazně zapovězeno zpívat poté, co jsem radostně zahumlal, že "Kačák hučí jak Mississippi", pojmu to trochu hudebně. Místy s doprovodem, místy jenom textově, ne všechno je na Youtube.

Víkendová akce u kamarádů na chalupě. Příjezd v pátek do jasné, jinovatkové zimy, která je přes den ještě barevným podzimem. Tma chodí brzo, jabka ještě visí na jabloních, ale advent už je na obzoru.

Zastrčené kouty při polské hranici, staré doly, bunkry a vrzavá převodovka.

Podzemní továrny u České Kamenice. Ne vysloveně krásné místo, ale rozhodně zajímavé.

Z Toužimi do Rabštejna a po okolí...

V Dolních Chabrech.

Původně jsem tam chtěl páchat všelijakou etnografii, ale protože bylo dost deštivo a lidí málo, etnografíroval jsem přiloženým diktafonem zcela paďoursky do elektrocancáku sám sebe. Následující text je tedy přímým přepisem poznámek z terénu...

Nejdřív se měla jet Ohře. Pak Ploučnice, následně Vltava a nakonec definitivně Ploučnice. Zápis z jedné starší vody.

První vrchy Českého středohoří na sever od Loun jsou zvláštní a nezaměnitelné. Ještě netvoří horské pásmo, spíš jde o jednotlivé homole a bochníky, které se zvedají z rovinaté krajiny.

Za starými lomy do okolí Lipnice. Trasa na mapě je v lesích jen odhadem.

Projížďka podél řek, napůl rekreačně, napůl za kamarády.

Tentokrát s partou airlinerů kolem Anabel, kteří byli před časem spolu v Černobylu a ku příležitosti pražské sleziny si chtěli udělat nějaký nostalgický výlet. Akce domluvená na Okounu byla nakonec velice mezinárodní - dva Češi, jeden Němec, dva Skoti a Jim from Texas. Já jsem tam byl coby domorodý guide.

Památník Antonína Švehly a strany agrární u Žďánic.

Pěšky v zimě po bývalém vojenském prostoru.