V sobotu se zvedáme brzo, většina výpravy míří do Frauenthalu, já se ale vydávám pěšky na druhou stranu, kde mne čeká jedna pověstmi opředená ruina. Více o ní níže.
Cesta zpočátku vede do kopce, Šumava je rozlehle hornatá, za chladným mlžným oparem je vidět další a další hřbety, hřebeny a hvozdy.
U Svinné potkávám starý vápencový lom, tak trochu zarostlou jámu, skalních výchozů tu moc není, na protilehlé straně jezírka to ale zkrasovělo. Jeskyně by možná i byla kousek průlezná, nemuset se tam plazit ve studené vodě. Kruhová vápenka, která k tomu zřejmě patřila, stojí na protějším svahu u rekonstruované usedlosti. Je v nevalném stavu, ale zdá se, že ji někdo zajišťuje a opravuje.)
Sejdu do údolí k Javorné (nálada na chvíli překlopená ku vzteku, sakra) a pak zase zvolna vystoupám nahoru k Šukačce (zabírá zpěv starých vypalovaček). Vím, že to slovo kdysi mívalo jiný význam, ale stejně - Šukačka u Onoho Světa, to zní dramaticky. Zajímalo by mě, co říkají doma ti skauti, co tu mají základnu:
"Ahoj mami, jedu na Šumavu, máme s roverama z Bílýho orla výroční Šukačku"...?
U Suchých studánek vyvstávají na západě svahy Prenetu. Ptactvo obírá jeřabiny, vstupuju do lesa Divišovského a po asfaltkách a travou zarůstající lesní cestě pokračuju k Pohádce.
Pohádka má chmurnou pověst, vlastně jde několik pověstí. Kdysi se to tu jmenovalo Christlhof a říkalo se, že ti lidé, co tu žijí, jsou všelijací divní a obývání místa nosí neštěstí. Prý tu jednou taky zlynčovali čarodějnici. V době nedávné patřila poslední chalupa, která na tomhle krásně položeném místě zůstala, neblaze proslulému Ivanu Roubalovi. Vypráví se, že některé ze svých obětí zamordoval právě tady - a že tu straší. Svým způsobem je to docela typická legend trippingová lokalita - opuštěné místo, krvavá historie, jezdí sem mládež přenocovat (a překonávat strachy a popíjet a osahávat holky), kdesi by tu měla být umístěna i keška (nenašel jsem ani s nápovědou). Na podobných místech většinou straší právě vrah nebo nějaký jiný Hagen, ale vzhledem k tomu, že Roubal je pořád za mřížema, obcházejí tu prý zatím jenom duchové jeho obětí - a možná dřívější obyvatelé Christlhofu. Plus různé temné energie, samozřejmě.
Z internetových stránek, které se tomu věnují, je možné zmínit třeba tyhle (a bude zajímavé sledovat, jak se to celé bude vyvíjet dál):
Cache "Pohádka Ivana Roubala" (včetně shrnutí pár pověstí)
Prokletí šumavské samoty Pohádka (článek z Enigmy, několik opakovaných motivů)
Společenství drsných akcí (vandr s noclehem na Pohádce)
Oddíl Seonijská smečka na Pohádce
Noc v Pohádce (Moskyt; +video)
Na místo se vydali i odvážní novináři seriosního deníku Aha!
Svým způsobem asi nejstrašidelnější relevantní stránky
To by asi stačilo.
Z louky u Pohádky jsem se vydal na Hvězdník, kde se měl kdysi těžit grafit, ale žádné terénní stopy, které by k tomu šlo vztáhnout, jsem nenašel - vzhledem k blížícímu se večeru jsem ale ten kopec spíš jen líznul. V Čachrově je vcelku sympatická restaurace Šedlbauer, kterou provozuje pan Ježek. Vypadá to, že je to jeden z těch hospodských, které to baví.
Když jsem překročil potok u vodní elektrárny a začal zase lézt do svahu na protější straně údolí, akorát zapadlo slunce. Hřebeny a údolí se ztrácely v barevných stínech, viděl jsem koně běžet soumrakem. Z lesa natrefena chalupa tak akorát tou správnou cestou, ostatní přijeli až tak za půl hodiny.
