Na Paprsek, pěknou turistickou chatu, kde to žije v zimě, v létě, to máme hezkých 14 km. Nejdříve jdeme pohodlnou cestou po vrstevnici, lesy tu jsou luxusně liduprázdné. Asi po 4 km potkáváme odbočku na trochu retro značenou „Zimní lyžařskou trasu“. Bohužel jsme zrovna tady mapu pro rychlé zhodnocení situace nevytáhli, ačkoli jindy s ní vše konzultujeme. Kdybychom to byli udělali, seznali bychom, že červená značka vede přes kladskou bránu, tedy sedlo, tedy dolů, snad jen kvůli občerstvovací možnosti a kvůli tomu, aby pak mohla zase vystoupat na úroveň Zimní lyžařské cesty. Pokud tedy nemáte nepřekonatelnou chuť na doušek coca coly, držte se výše zmíněné zimní cesty, a to klidně i v létě.
Dále vede cesta opravdu příjemným terénem, potkáváme potůčky a užíváme si parádních výhledů. Pomalu přecházíme z kopců Králického Sněžníku do masivu Hrubého Jeseníku. Přibližně na hranici, kde se stýkají tato dvě pohoří ještě s Rychlebskými horami, se nachází chata Paprsek. Za dnešního slunečného počasí je obležená turisty,a to doslova. Široká travnatá pláň k poležení opravdu láká, a tak si po výborných borůvkových knedlících dopřáváme i delšího odpočinku. Vedle chaty je hezká dřevěná kaple vysvěcená v roce 2009 a zasvěcená sv. Kryštofu, patronu poutníků a horských cest. Nechal ji zde postavit majitel chaty jako náhradu za zbořenou kapli ve Velkém Vrbně, její zvon pochází ze zaniklé osady Messinghammer.
Mapu KČT č. 53 Králický Sněžník brzy vystřídá navazující, a to č. 54 – Hrubý Jeseník. Kdybychom bývali měli s sebou padesát čtyřku, nebo kdyby ji na Paprsku prodávali, Bůh ví, jak by naše cesty vedly dál. Rychlebské hory si tedy necháme na příště a pokračujeme po osvědčené červené značce směr Ramzová.
Brzy cesta začne klesat až k Petříkovu, bývalé dřevorubecké osadě. Místo si i přes přítomnost několika vleků a penzionů zachovalo ráz horské vsi s původní architekturou. Odtud je to už jen nedaleko přes vršek do Ramzové. Milovníky železniční dopravy by mohlo potěšit, že zde leží nejvýše položená rychlíková stanice u nás (760 m. n. m.). Můžete se tedy vydat na vyhlídkovou jízdu z Prahy bez přestupu až sem, cesta trvá 6 hodin 50 minut, po cestě si můžete prohlédnout i Brno, Prostějov nebo Olomouc (dle JŘ platného do 8. 12. 2012). Možná je někdy výhodnější zvolit složitější variantu – tu s přestupem.
My jsme volili složitější, silově i časově náročnější variantu při cestě na Šerák(1351 m. n. m.). Nenechali jsme se zlákat lanovkou a nakonec jsme byli rádi. Zelená značka nás totiž vedla vzhůru krásným lesem údolím Vražedného potoka, ve kterém proběhla otužovací večerní koupačka. Samotné dosažení vrchu Šeráku si necháváme na zítra a jdeme spát. Skvělé místo pro nocleh jsme našli díky omylu, kdy jsme při napojení se na širokou lesní cestu šli kus opačným směrem. Druhý den, když jsme už správně pokračovali k Obřím skálám, jsme po pár stech metrů objevili přístřešek, kde by se ale zdaleka nespalo tak hezky, jako u našeho lesního potoka, kde možná ještě dnes leží v trávě jedny pěkné turistické ponožky.
