Po probuzení na utajovaném místě nebylo pochyb o tom, že ranní rozhled z Pradědu se dnes nekoná. Mlha bohužel stojí v cestě výhledům na Sněžku i na Vysoké Tatry. Nu, žádná škoda, o důvod víc, proč se do Jeseníků zase brzo vrátit. Na Pradědu(1492 m. n. m.) jsme v 8 hodin, pohostinství tu tedy ještě nekvete, ale automat nám uvaří lahodný instantní nápoj. Škoda, že se musíme vrátit domů, jinak by se tu čekalo na roztrhání mraků docela příjemně. Na místě dnešní železobetonové stavby stávala od roku 1914 kamenná rozhledna, později k ní byla přistavěna i restaurace a bouda k přespávání. Stavba vznikla díky činnosti členů turistického spolku, již od začátku jim práci ztěžovalo zdejší drsné počasí. Aby ne, zdejší roční průměrná teplota je jen 1° C, což je jen o 0,8° C více než na Sněžce. Poté, co se těsně před plánovanou rekonstrukcí v roce 1959 rozhledna zřítila, byla roku 1968 zahájena stavba vysílače, který uspokojil poptávku po stále žádanějším televizním vysílání. Věž je vysoká 162 m, a tím se její vrchol stává vůbec nejvyšším bodem České republiky.
Po modré značce sejdeme na rozcestí Pod Pradědem a pokračujeme dále po zelené až k chatě Barborka(1310 m. n. m.). Pro cestu do našeho jsme si vybrali modrou značku, která vede po levém břehu krásné Bílé Opavy a o kus dál je dokonce možnost odbočit na terénní žlutou, stoupající a klesající po dřevěných chodnících a schodech přímo kolem meandrů a vodopádů. Vede tudy i naučná stezka. Ve zdejším lese je již od 60.let uchováván původní druh smrku, který je díky vhodnému mixu genů odolný vůči ničivému kůrovci. Tyto smrky si tu také lesníci střeží jako genovou základnu pro zbytek Jeseníků.
Do Karlovy Studánky(760 m. n. m.)přijdeme poučeni a hladoví, z místního bohatého výběru občerstvoven nejprve vybíráme tu, která je zadarmo- pramen obsahující kyselinu uhličitou a metakřemičitou. U toho se nadýcháme nejčistšího vzduchu ve střední Evropě, který, věřte nebo ne, o blahodárné záporné ionty a o kyslík obohacuje právě Bílá Opava. Zdejší lázně založil roku 1780 nejmladší syn Marie Terezie – Maxmilián II. František. Léčebné středisko bylo pojmenováno „Hin und wieder“, v překladu Tam a zase zpět, což naráží na fakt, že v místě nebyla možnost ubytování, a tak pacienti museli docházet z okolních obcí. V roce 1803 byly lázně přejmenovány podle Karla Ludvíka, který porazil Napoleona v bitvě u Aspern, na Karlovu Studánku.
Jestli je v Jeseníkách nejčistší vzduch jsme nepoznali ani jsme nevyšplhali na nejvyšší dosažitelné místo v České republice, ale ve zdejších horách nám bylo opravdu dobře a setkali jsme se s pohostinností všude, kam jsme přišli. Zkrátka důvodů pro to, se sem zase vrátit, je velká spousta. Mimo jiné odtud bude pokračovat náš Vandr kolem celých Krásných Čech. Teď si ale počkáme na autobus do Bruntálu, kde navazuje další spojení na Olomouc a na Prahu. Tak zdaar, Jeseníky!
