Poutní kostel svatého Blažeje je situován na území Sudet při vesnici Branišov, jižně od Toužimi.
Zájem o tuto lokalitu je zaznamenán již v období prvních přemyslovských králů. V té době zde stálo panství Janov, které od Konstancie, matky Václava I., koupil klášter v Teplé. Již v roce 1320 je při malé vsi Janov, též nazývané Janovec, zaznamenána kaple. Husitské války nezanechaly ani na tomto místě nic dobrého. Proto se tepelský opat Zikmund rozhodl v roce 1476 pro stavbu rybníka místo zchátralé vsi.
Barokní kostel svatého Blažeje začal stavět další z opatů Raimund III. roku 1732, který jej také o dva roky později vysvětil. V 19. století jsou již zaznamenány davy poutníků, které sem proudily pro svatoblažejské požehnání. Zchudnutí místa i vyhasnutí celé oblasti způsobil odsun sudetských Němců, kteří tvořili většinu obyvatelstva okolních vesnic. Ničivá rána přišla na kostel roku 1957 v podobě blesku a následného požáru. I přes blízkost rybníka se nepodařilo oheň zastavit a kostel svatého Blažeje vyhořel.
Dlouho bylo toto místo v zapomnění. Roku 2007 se ruiny ujalo občanské sdružení Cesta z města, které se snaží o částečnou obnovu kostela. Obvodové zdi tvoří jednolodní prostor s trojboce uzavřeným presbytářem, kouty kostela jsou obloukem prohnuty.
