Inženýr Josef Rosenauer předložil svému zaměstnavateli geniální plán. Ve Vídni byl nedostatek palivového dřeva, což způsobilo vzrůst cen. Plán spočíval v plavení dřeva kanálem do řeky Grosse Mühl a dále po Dunaji až do říšské Vídně. K realizaci došlo roku 1789. Po dokončení dosahoval délky 51,9 km. Na Jeleních Vrších byl postaven 419 metrů dlouhý tunel. Pracovní podmínky byly kruté, na stavbě se podílelo 1200 můžu. Poslední plavba dřeva se uskutečnila roku 1892, neboť byla nahrazena železniční dopravou. Schwarzenberský kanál byl v sedmdesátých letech prohlášen za nemovitou technickou památku. Bohužel kvůli novým technologiím v oblasti lesnictví byl značně poškozen.
Roku 1999 se dočkal rozsáhlé rekonstrukce, kterou provedla Správa Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava. Podél plavebního kanálu vede doprovodná silnice, která je sjízdná pro cyklisty. Za návštěvu jistě stojí Muzeum Schwarzenberského plavebního kanálu, které stojí na náměstí ve Chvalšinách.
