Monumentální průčelí chrámu sv. Ignáce z Loyoly ukazuje na důležitost jezuitského řádu v období protireformace.
Kostel a přilehlá kolej byly stavěny v letech 1665–77 po příchodu jezuitů do Čech. Stavitelem byl slavný C. Lurago, po němž práci převzal M. Reiner. Věž i západní kruchta s předsíní jsou dílem P. I. Bayera z let 1686–88. V 18. století prošel celý chrám rokokovou úpravou. Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 byl klášterní chrám zrušen. Obnova započala po návratu řádu v roce 1866, tehdy jezuité zakoupili dům za kostelem a působili zde až do roku 1950.
Chrám je sálovou stavbou obklopenou po obou stranách kaplemi, přesně tak, jak je to v jezuitských kostelech zvykem. Loď je zakončena pravoúhlým kněžištěm, za kterým se nachází prostorná sakristie. Hlavní oltář je klasicistního stylu, pochází z 3. čtvrtiny 18. století. Oltářní plátno nese motiv Oslavení sv. Ignáce, jehož autorem je J. J. Heinsch. V prostoru chrámu můžeme nalézt i díla F. I. Weise, I. F. Platzera, J. Jaaba, M. V. Jäckla nebo J. J. Bendla. Za zmínku stojí také obraz Přenesení sv. Václava od J. J.Heinsche, jež pochází z malostranského kostela sv. Václava, který musel ustoupit impozantní stavbě sv. Mikuláše.
Důstojnost kostela neruší ani provoz z Ječné ulice, která ho lemuje ze severní strany.
Mše svaté jsou v kostele slouženy denně. V neděli v 7:00, 9:00 a 17:30.
