Hrad byl postaven na počátku 13. století, pravděpodobně z vůle krále Přemysla Otakara I.
Stal se oporou krále na neklidné česko-rakouské hranici. Kolem roku 1260 se stal majetkem šlechtického rodu Vítkovců z třeboňské větve. Po nich zde sídlili Krajířové z Krajku. Ti na Landštejně žili po dvě století. V okolí získali četné úřady, což jim zajistilo vliv na Moravě. Landštejn byl přestavěn a rozšířen. Roku 1420 se majitel hradu Lipolt vydal obléhat Tábor. Žižka vrátil protiúder tím, že vypálil Landštejn a zajal Lipoltovu manželku i s dětmi. Ve 2. polovině 15. století prošlo sídlo pozdně gotickou přestavbou. Opevnění hradu bylo zdokonalováno až do 16. století. To bylo podrobeno zkoušce v roce 1618, kdy se jej marně pokoušelo zdolat vojsko hraběte Dampiera. O rok později byl Landštejn dobyt hrabětem Buquoyoem. Posledními majiteli byli Herbersteinové.
To už sláva Landštejna pohasínala. V 17. století do hradu uhodil dvakrát blesk. Následky byly tragické a objekt se změnil ve zříceninu. Začal být rozebírán okolními vsi na stavební materiál. Důkladné rekonstrukce se dočkal v 80. letech 20. století. Dnes patří mezi naše nejstarší, nejrozsáhlejší a nejlépe zachované hrady u nás.
