Když králické náměstí ožilo, vykročili jsme vstříc Mariánskému kopci, někdejší Lysé hoře. V roce 1700 zde však byl vysvěcen poutní kostel zasvěcený tajemství Nanebevzetí Panny Marie. Postavit na Lysé hoře takový kostel chtěl prý odmala jeden zbožný králický rodák Tomáš Becker.
V dospělosti se stal knězem a později kanovníkem v chrámu svatého Víta. Tehdy si svůj sen skutečně splnil.
Asi kilometrové stoupání (po zelené) překrásnou alejí, která začíná branou dole v Králíkách a končí u klášterního schodiště, má co do sebe. Většina návštěvníků Hory Matky Boží, jak se kopci říká od dob zakladatele kláštera, však tento zážitek nemá. Parkoviště u kostela je plné turistických autobusů, výpravy našince i cizinců obléhají stánek s občerstvením.
Klášterní křížová chodba, vedoucí podél celého čtvercového nádvoří, je za poplatek přístupná. V ambitech jsou vystaveny barokní obrazy, které roku 1846 přežily požár. V každém z rohů ambitů se nachází kaple s cibulovitou věží a prohlídka končí v krásném kostele. Nahlédnout můžete i do klášterních zahrad, které jsou hezky, jednoduše upravené. Hyzdícím prvkem je však vlnitý plech, který vede okolo.
Dále jdeme po žluté značce směrem na Svatou Trojici. Cesta vede nejdříve skrz pastviny. Oblé kopce a lesnaté stráně se nám ztrácejí v mlze, jsme rádi, že jsme turisty nechali za zády. Dneska už nikoho nepotkáme. Žlutá značka stoupá lesem, místy se vynořuje, aby nám dovolila shlédnout do údolí. Dostaneme se na vrstevnici pod vrch Jeřáb (1003 m. n. m.) a ta nás vede až k místu, kde se napojuje na modrou. Stále držíme onen směr a po chvíli už stojíme u kaple. Sem to bylo z Králík příjemných 8 km.
Les je v těchto místech jaksi řidší a uspořádanější. Setkává se tu více cest a místo nás přímo přesvědčuje o tom, že máme ještě chvíli posedět a najíst se. Vedle kaple je navršena mohyla z kamenů na počest knížete Johanna II. z Lichtenštejnu. U jubilejních kamenů byla v roce 1898 vysazena skupina dubů na počest knížete, který nejspíše drží rekord mezi suverénními vládci
(71 let). Duby už tu nejsou a čísla, která měly symbolizovat už nejsou důležitá, ale místo si uchovalo ráz vážnosti a váženosti.
Dále jdeme po červené, do Hanušovic nám zbývá 12,5 km. Cesta vede stále lesem, už si začínáme myslet, že jdeme na konec světa. Po příchodu do Hanušovic jsme tomu uvěřili.
Město je vtěsnáno do úzkého údolí řeky Moravy, mezi hlavní silnici a železnici. Jeden rozhled po okolních domech nestačí k tomu, abychom se ujistili, že nedošlo k přesunu v čase a my se tu neobjevili po odsunu Němců. Až při bližším ohledání spatříme svítící nápis na hospodě a moderní plakát s logem místního pivovaru Holba. Rozhodneme se pro vyloženě vyhlídkovou cestu vlakem do Velkých Losin. Jsou odsud vzdáleny asi 15 km, ale my se už docela těšíme na lázeňský ruch. Vlak jede velkým obloukem přes Šumperk, takže si užíváme vyhlídkovou jízdu.
