Na místě dnešních Byšiček na břehu Labe v 5. až 1. stol. př. Kr. sídlili už Keltové a Germáni, pak zde při tzv. zemské stezce vznikla ve 13. stol. prastará ves Byšice, kterou smetly v roce 1421 husitské války. Zbyl z ní jen nájezd na kamenný most přes Labe, jeden z nejstarších kamenných mostů u nás, po kterém kdysi zemská stezka vedla. Dílo zkázy dokonala válka třicetiletá.
Nový osvícený majitel panství František Antonín Špork se rozhodl opuštěnou krajinu opět zalidnit a tak zde roku 1717 zakládá ves novou, dnešní Byšičky, v podobě tzv. slovanské okrouhlice, tedy vesnice disponované do kruhu. Ves tak má kulatou náves s osmi staveními a prochází jí napříč jediná cesta (dnes odnikud nikam), což bylo v dřívějších , podstatně divočejších dobách, než je ta naše, dobré bezpečnostní opatření. Byšičky patří k jedné z nejzachovalejších barokních vsí u nás. Na návsi jsou čtyři překrásné lípy a novogotická kaplička sv. Václava s pěkným zařízením, v které se občas slouží.
Byšičky si díky svému nenápadnému půvabu zahrály i v několika filmech. K nejslavnějším patří asi Procesí k panence Vojtěcha Jasného z roku 1961 a Příliš hlučná samota s Philipem Noiretem. Dnes jsou Byšičky každoročním dějištěm Šporkovských slavností, tedy jejich divadelní části. Při té příležitosti se tu točí dobré pivo a podává kvalitní fernet. Ale Byšičky stojí za návštěvu samozřejmě i jindy. Nejpohodlněji se do nich dostanete asi na kole po Labské trase č. 24
